Podívejte se na Karlovský gastrofestival přímo očima jednoho z našich návštěvníků – redaktora Valašského deníku, který se zúčastnil sobotní gastro tour ve Velkých Karlovicích.
VALAŠSKÝ DENÍK: Už po cestě do Karlovic slyším z rádia, že celým údolím Léskové voní jídlo. To si nemůžu nechat ujít. Mířím na svátek jedlíků a milovníků gastronomie Karlovský gastrofestival.
Po vystoupení z auta zjišťuji, že média nelhala. Hned v prvním obrovském stanu před hotelem Razula je vůně kávy, obzvlášť po ránu, moc příjemná. Většina návštěvníků začíná svou pouť po údolí plném jídla šálkem profesionálně připraveného nápoje.
Valašský gastroš je oficiální měna Karlovského gastrofestivalu. Bez něho si tady nekoupíte ani vodu. Nedá mi moc práce, abych našel jednu z dvanácti směnáren. Jeden gastroš stojí dvacku. Usměvavé „bankovní úřednice“ v dřevěné směnárně mi mění za dvě stovky.
Zjišťuju, že jsem suchar.
Od směnárny odchází usměvavá trojice ze Slovenska, která se mi představí jako Janka, Peter a Miška. „Přijeli jsme od Topolčan a Partyzánského. Teď jsme si vyměnili gastroše za dvaašedesát euro. Hodláme to všechno projíst. A když pochybí, vyměníme další,“ plánuje trojice, která přijela hlavně na moravské speciality typické pro tento kraj.
Popřeju jim dobrou chuť a směřuju k Penzionu Pod Pralesem, kde nabízí kromě tradiční valašské kuchyně speciální várku piva z místního pivovaru. A taky tu má být soutěž o nejlepší klobásku.
Teču v proudu lidí, kteří mají stejný cíl jako já. Ačkoli jsem dorazil ještě před jedenáctou, z klobás jsem nepotkal ani špejli. „Jdete pozdě. O soutěž je zájem a už jsme dochutnali. Výsledky budou odpoledne,“ hlásí s úsměvem člen komise a sládek pivovaru Pod Pralesem Lubor Gášek.
Klobásy pro mě nejsou nic neobvyklého, tak sonduju, jaké dobroty nalákaly lidi na toto stanoviště. Sleduju chlapíka, který si nese obrovský knedlík a nespouští z něho oči. „Dali jsme si alpský knedlík s borůvkami a je výborný,“ říká s boulemi za ušima Daniel Fiala z Nového Jičína.
Na festivalu je poprvé a spolu s partnerkou degustátorkou to dělají mazaně. „Máme gastroše za tisícovku. Chceme toho zkusit co nejvíc, tak si dáváme jednu porci a chutnáme všichni,“ doplňuje s lišáckým úsměvem Dagmar Červenková.
Dávám si za dva gastroše jednoho speciálního polotmavého Šibala z místního pivovaru, rozhlédnu se po krásném okolí, na které svítí podzimní sluníčko, a vyrážím na další zastávku.
A tady se stávám málem svědkem rozchodu mladého páru. Vidím je u jednoho stolku v živé diskusi, na malém tácku cosi, co nedokážu rozpoznat. „Původně jsem šel na zelí a skončil jsem u cvrčků. Ale vidím, že doma asi nebude veselo,“ říká žertem Marek Kruča z Jablůnky.
Láduje do sebe jednoho cvrčka za druhým, ale jeho partnerka ho s nelichotivým výrazem sleduje zpovzdálí. Několik pokusů partnera o ochutnání končí fiaskem. „To nesním ani za nic. Pusu už doma nedostaneš,“ říká rozhodně Anna Machalová.
Méně pevná byla dvojice dam, která chutnala potemníky. Poté, co se jedné z nich protáhlý obličej vrátil do normálu, se slovy „no, takže jsme to zkusily“ vyhodila celou porci do koše.
Valaši jsou na kyselice, klobásy, frgály, jehněčí a další zvyklí. Toto byla pro mě exotika, tak jsem to zkusil. Poprvé v životě jsem chroustal hmyz. Dlužno dodat, že restovaný cvrček od Magdaleny Dobromily Rettigové vůbec nechutnal špatně. Akorát mě ještě delší dobu škrábalo v krku něco. Asi nožky…
Musím to něčím spláchnout. Na další ze čtrnácti gastrozastávek, která se jmenuje Bytovka, se rozhlížím, co by to mohlo být. Vařím často a rád experimentuju. Ale uvařit polévku z brynzy mě v životě nenapadlo. Viděl jsem poprvé, zkusil jsem poprvé a ode dneška určitě ne naposled. Mňamka.
Zastávka u Dorňáků voní rybami. Připravují tu pstruha po mlynářsku, chipsy z kapra a další speciality. Pro milovníky ryb ideální stanoviště. Oba stany i všechny stoly kolem jsou zaplněné téměř do posledního místečka. Otáčím se a vyrážím po trase, která má dohromady 3,5 kilometru, zpátky k Razuli. Protože je ještě jedno jídlo, které vévodí Karlovskému gastrofestivalu, a tím jsou naše frgály.
Pořadatelé tu udělali frgálovou manufakturu, ve které si mohli návštěvníci upéct vlastní koláč. To si už počtvrté nenechaly ujít mladé pekařky Běla Kurečková a Linda Chovancová z Ostravska. „Nebylo to ani těžké, peču doma muffiny s mamkou. Tady jsem si udělala hruškový s mákem,“ pochlubila se Běla. „Já jsem si k tomu přidala ještě povidla. Příprava trvala asi čtvrt hodinky,“ dodala Linda. Pekařky napekly pro festival od středy tři a půl tisíce frgálů.
Loučím se pohledem na údolí plné jídla, které se i přes krátké přeháňky hemží milovníky jídla, kteří stále přicházejí ze všech stran. Příští rok na Karlovském gastrofestivalu dobrou chuť!